Chateau de Frontière (Hraniční zámeček)

Půvabný klasicistní zámeček je považován za největší hraniční mezník na světě. Za účelem relaxace a odpočinku ho nechal vystavět kníže Jan I. Josef z Lichtenštejna jako poslední ze série staveb k potěše oka i těla při projížďkách po okolí. Zámeček sloužil jako letní sídlo Lichtenštejnů. Původní záměr architekta Josefa Engela – dva hrady spojené mostem – byl knížetem vetován, a tak vzniknul zámeček tvořený třemi pavilony propojenými přízemními trakty. A stejně jako měl most spojovat Dolní Rakousy a Moravu, stojí Hraniční zámeček přesně uprostřed této původní zemské hranice, jak ukazuje jednak hraniční potok vytékající z urny kamenné nymfy ležící za zámečkem a jednak nápis Zwischen Oesterreich und Maehren (Mezi Rakouskem a Moravou).

Prostřední pavilon má předsazené průčelí se třemi původně otevřenými, dnes zasklenými arkádami. Střecha tohoto průčelí slouží jako lodžie se čtyřmi sloupy, na niž se dá vyjít z dekorativně vymalovaného sálu v prvním patře budovy. Krajní hranolovité pavilony zdobí velká okna a vložené toskánské sloupy. Střecha spojovacích komunikačních traktů slouží jako vyhlídková terasa se zábradlím a v zadní části je uzavřena zdí zdobenou slepými arkádami. Vzhledem k močálovitému podloží musela být stavba položena na masivních roštech a mnoha dřevěných pilotech.

Ani tato stavba nebyla ve 20. století ušetřena bouřlivých historických událostí. Ve 30. letech se rozhodovalo o vybudování obranného systému československých hranic a z Hraničního zámečku se stal vojenský bunkr. Roku 1945 byl objekt zkonfiskován a sloužil jako ornitologická stanice. Přestavby se dočkal až roku 1995.

Kapacita sálu 40 míst. Objekt není bezbariérový  
Parkování: u Chateau de Frontière

©LVHF