Menu
Antonio Vivaldi (1678–1741)
Dorilla in Tempe RV 709, předehra k opeře
Houslový koncert C dur RV 189
I. Larghetto
II. Allegro non molto e pianissimo
III. Largo
IV. Allegro molto
Koncert pro fagot g moll RV 496
I. (No tempo)
II. Largo
III. (No tempo)
Houslový koncert F dur RV 286
I. Largo molto e spiccato
II. (Allegro moderato)
III. Largo
IV. Allegro non molto
– přestávka –
Bajazet/Tamerlano RV 703, předehra k opeře
Houslový koncert B dur RV 371
I. Allegro ma poco
II. Larghetto
III. Allegro
Houslový koncert h moll RV 390
I. Andante molto
II. Allegro non molto
III. Larghetto
IV. Allegro
Europa Galante
Fabio Biondi, dirigent & barokní housle
Fabio Ravasi, Beatrice Scaldini & Barbara Altobello, 1. housle
Andrea Rognoni, Silvia Falavigna & Rossella Borsoni, 2. housle
Stefano Marcocchi & Simone Laghi, viola
Alessandro Andriani & Perikli Pite, violoncello
Patxi Montero, kontrabas
Giangiacomo Pinardi, theorba
Paola Poncet, cembalo
Sergio Azzolini, barokní fagot
„Poháněn zvědavostí je hudebníkem neustále usilujícím o styl bez jakýchkoliv omezení,“ zní první věta životopisu houslisty a dirigenta Fabia Biondiho. Začínal pod vedením průkopníků poučené interpretace, významně spolupracoval s Les Musiciens du Louvre a The English Concert, než se v roce 1990 rozhodl založit vlastní soubor Europa Galante. Newyorské Timesy ho trochu suše nazvaly „houslovým virtuózem za hranicí jakýchkoliv výtek”, zatímco Charlotte Gardner se v britském Gramophonu neostýchala označit jeho nahrávku Paganiniho sonát za „absolutní bombu”. Houslové umění Fabia Biondiho už jen podtrhují pozvání k sólovým recitálům v Carnegie Hall v New Yorku, Wigmore Hall v Londýně nebo Cité de la Musique v Paříži. Jako dirigent spolupracoval s Chicago Symphony Orchestra, Orchestra dell’Accademia nazionale di Santa Cecilia v Římě, hr-Sinfonieorchester, Bergenskou filharmonií nebo Mahler Chamber Orchestra. V letech 2015–2018 byl hudebním ředitelem Palau de les Arts Reina Sofía ve Valencii a jedenáct let, až do roku 2016, působil na pozici uměleckého ředitele sekce barokní hudby Symfonického orchestru ve Stavangeru. Od roku 2011 je členem Accademia Nazionale di Santa Cecilia, v roce 2015 mu byl udělen francouzský Řád umění a literatury a v roce 2019 byl oceněn Medailí odvahy a cti polské vlády za mimořádné umělecké úspěchy.
„Čím prostší je hudba, tím více vás dokáže Azzolini okouzlit drobnou kudrlinkou,“ napsala v časopisu Gramophone Lindsay Kemp po poslechu v pořadí třetího alba z kompletní nahrávky Vivaldiho fagotových koncertů, kterou Sergio Azzolini od roku 2015 natáčí pro vydavatelství Naïve. On sám přirovnává Vivaldiho koncerty pro fagot ke komické postavě Harlekýna z komedie dell’arte. Rodák z Bolzana je nesmírně všestranným fagotistou, který se vedle hry na moderní nástroj paralelně věnuje také hře na fagot barokní. V tomto oboru spolupracoval jako sólista například se soubory Ensemble Baroque de Limoges, Concentus Musicus Wien, L’Aura Soave Cremona nebo Accademia Bizantina. V roce 2013 založil svůj vlastní starohudební ansámbl L’Onda Armonica. Vedle prestižní Vivaldi Edition na labelu Naïve najdeme jeho nahrávky u vydavatelství EMI, Sony nebo Chandos. Sergio Azzolini je vítězem soutěže ARD Mnichov a Mezinárodní interpretační soutěže Pražské jaro. Od roku 1998 učí na Vysoké hudební škole ve švýcarské Basileji.
Italský soubor Europa Galante patří již od svého založení v roce 1990 k absolutní světové špičce mezi soubory zabývajícími se poučenou interpretací. Jeho stěžejní repertoár leží v tvorbě italských autorů 17. a 18. století a hudba Antonia Vivaldiho v něm zaujímá více než čestné místo. Nahrávka Čtvera ročních dob se stala Albem roku ve více než pěti zemích. V diskografii souboru najdeme opery Bazajet, Oracolo in Messenia a Ercole sul Termodonte vydané na labelu Warner Classics ve spolupráci s pěveckými hvězdami jako Joyce DiDonato, Diana Damrau, Philippe Jaroussky, Vivica Genaux nebo Rolando Villazón. Zatím posledním počinem je Vivaldiho opera Argippo pro vydavatelství Naïve, projekt, jenž by měl být realizován také koncertně ve Vídni, Madridu, Seville a Šanghaji. Europa Galante pravidelně účinkuje v nejprestižnějších sálech od Říma až po Tokio (Accademia di Santa Cecilia v Římě, Pierre Boulez Saal v Berlíně, Teatro alla Scala v Miláně, Concertgebouw Amsterdam, vídeňský Musikverein, Musée d’Orsay v Paříži, Lincoln Center v New Yorku, Opera v Sydney nebo Suntory Hall v Tokiu). Od roku 2016 úzce spolupracuje s Chopinovým festivalem ve Varšavě, kde každý rok provádí v poučené interpretaci některou z oper období bel canta – Verdiho, Rossiniho, Belliniho a další. „Pro ty, kteří milují starou hudbu, jsou legendou. Ve světě, který je z filologického hlediska nevýrazný a z hudebního škrobený, jsou jako seismický otřes. Dnes rafinovanější než kdy předtím, ale nikoliv za cenu ztráty duše.“ (La Repúbblica, 2019)
„Svůj talent bychom měli vkládat do toho, co cítíme, že od nás hudba očekává. Nikoliv využívat hudbu k tomu, abychom ukázali hodnotu svého talentu.“ (Fabio Biondi)
„Vivaldiho Koncert pro fagot g moll RV 496 se mně osobně jeví jako geniální hudba s příběhem. Bez ostychu bych pro něj užil přízvisko „Il sospetto“ neboli nedůvěřivý, strašidelný či neklidný. První věta vypráví s velkou dávkou melancholie o jakémsi tajemství, druhá ve mně vyvolává představu modlitby a třetí v sobě nese nádech statečnosti a vůle nepoddávat se nepřízni osudu. Celý koncert jako by byl obrazem člověka plného melancholie, jenž nenachází slov, a tak vypráví svůj příběh prostřednictvím hudby.“ (Sergio Azzolini)
Centrálním tématem závěrečného koncertu LVHF 2021 jsou čtyři houslové koncerty z takzvané Collaltovské sbírky: C dur RV 189, F dur RV 286, B dur RV 371 a h moll RV 390. V roce 1741, na den přesně měsíc před svou smrtí, je Antonio Vivaldi prodal za dvanáct maďarských dukátů hraběti Tommasu Vinciguerrovi, VI. hraběti z Collalta e San Salvatore (1710–1768), jenž sídlil na zámku v Brtnici. Sbírka pravděpodobně obsahovala patnáct koncertů a jednu sinfonii. „Nejedná se o Vivaldiho pozdní díla, ale o skladby napsané v různých obdobích, přesto mají společného jmenovatele: ve všech případech jde o hudbu velmi virtuózní, a co je možná ještě zajímavější, že z nich čiší ohromná nostalgie. Hluboce v nich cítím prostor pro rozloučení se se životem,“ říká o této hudbě Fabio Biondi. „Domnívám se, že Vivaldi udělal před svým odjezdem do Vídně výběr, jenž je antologií smutku. Cítil se úplně z módy, velmi dobře věděl, že na něj publikum začíná zapomínat. Myslím si, že celá tato jeho cesta do Vídně byla bolestným rozloučením se se životem. Vydal se blíže k vám, protože české země byly k jeho hudbě stále ještě vnímavé, a vzal s sebou koncerty, které demonstrovaly všechny jeho schopnosti,“ dodává. Jednou z důležitých postav Vivaldiho života byl hrabě Václav z Morzinu (1675–1737), kterému Vivaldi dedikoval svůj nejznámější cyklus Čtvero ročních dob. Vivaldi byl Morzinovým Maestrem di musica in Italia a je doloženo, že hrabě si od něj pravidelně objednával skladby pro svou proslulou pražskou kapelu. Tak vznikl s největší pravděpodobností i Koncert pro fagot g moll RV 496 s dedikací Václavu z Morzinu. Vivaldi ho – opět pravděpodobně – napsal pro proslulého fagotistu morzinské kapely Antonína Mösera, který byl pověstný svou virtuózní hrou na tento nástroj. A skutečně: Vivaldi se zde neostýchá využívat postupy hojně používané v jeho houslových koncertech: arpeggia, neboli rozložené akordy, skoky mezi rejstříky a rychlé běhy. Většinou mezi léty 1728–1737 napsal Il prete rosso pro fagot celkem třicet devět sólových koncertů, což je nejvíce po koncertech houslových, kterých je dvě stě třicet opusů. Koncertní blok rozvlní dvě orchestrální předehry k operám Bajazet RV 703 (někdy uváděna pod názvem Tamerlano), za jejíž nahrávku získala Europa Galante v roce 2006 MIDEM Classical Award a nominaci na Cenu Grammy, a Dorilla in Tempe RV 709, což byla první Vivaldiho opera, do které angažoval svou uměleckou múzu a pozdější slavnou operní divu Annu Girò. Fabio Biondi bude svůj ansámbl dirigovat jako tradičně od pultu prvních houslí. V rukou bude mít vzácný nástroj z 18. století původem z Parmy, na který nahrál Concerti di Bohemia pro prestižní kolekci Vivaldi Edition vydavatelství Naïve a o němž říká, že „jeho zvuk je magický“. „Když hraji Vivaldiho houslové skladby, mám pocit, jako bych se přenesl do jeho doby, a cítím se, jako bychom byli velcí přátelé,“ uzavírá Fabio Biondi, houslový virtuos, dirigent a zakladatel souboru Europa Galante.
