Dianin chrám – Rendez-vous

Po náhlé smrti knížete Aloise I. Josefa Lichtenštejna v roce 1805 převzal rodinné dědictví jeho mladší bratr Jan I. Josef Lichtenštejn, který se mimo jiné účastnil bitvy tří císařů u Slavkova. Právě za knížete Jana I. Josefa došlo ke stavbě Dianina chrámu řečeného Rendez-vous. Jeho vybudování proběhlo v letech 1810–1813 podle plánů architekta a knížecího stavebního ředitele Josefa Hardtmutha. Po jeho odchodu z knížecích služeb v roce 1812 dokončil chrám nový architekt Josef Kornhäusel. Stavebním dozorem byl pověřen Josef Poppelack, sochařská výzdoba pochází z dílny vídeňského sochaře Josefa Kliebera a malířskou výzdobu sálů provedl Michael Rober. Reliéfní výzdoba odkazuje na antickou mytologii. Jednotlivé příběhy mají společný atribut, a to bohyni lovu Dianu, potažmo i jejího bratra, boha slunce Apollóna.

Romantická stavba parafrázuje římské triumfální oblouky. Hlavní fasády Dianina chrámu člení čtyři představené sloupy, na něž dosedá atikové patro. Patky i hlavice sloupů jsou korintské. Architektonicky se obě hlavní fasády až po korunní římsu shodují. Atikové patro dělí na severní fasádě vždy dvě okna, na jižní tři reliéfy. Fasády dále zdobí vždy dva čtvercové reliéfy a dva rondely. Oblouk z vnitřní strany zdobí osmdesát jedna kazet s dvojitým zapuštěným orámováním, do jejichž středů jsou zasazeny růžice. Stavba původně sloužila k letním a podzimním loveckým slavnostem. Interiér tvoří čtyři nadzemní podlaží. První dvě rozděluje oblouk, v pravé části se nachází schodiště zaklenuté klenbami s lunetami, na stěnách je malované stínované kvádrování. V levé části dnes nalezneme dvoupodlažní byt správce a nad ním ve třetím podlaží malý salonek, příležitostně užívaný k reprezentativním účelům. Dominantou celého saletu je bohatě štukem vyzdobený hlavní sál v atikovém podlaží o rozměrech 7 × 16 metrů.

Komunikace mezi pravou a levou částí objektu zajišťuje propojení nad hlavním sálem.

©LVHF