Menu
Rozhovor s Amandine Beyer: Amandine Beyer ve zvukových končinách říše violových žertů
Antonio Vivaldi (1678–1741)
Koncert pro smyčce C dur RV 114
I. Allegro
II. Adagio
III. Ciaccona
Koncert pro dvoje housle g moll RV 517
(úprava pro housle a cembalo)
I. Allegro
II. Andante
III. Allegro
Koncert pro violoncello a moll RV 421
I. Allegro non troppo
II. (Largo)
III. Allegro
Koncert pro housle A dur RV 344
I. Allegro
II. Largo
III. Allegro
Koncert pro smyčce d moll RV 128
I. Allegro non molto
II. Largo
III. Allegro
Koncert pro housle e moll RV 278
I. Allegro molto. Andantino
II. Largo
III. Allegro
Koncert pro housle a violoncello F dur RV 544
„Il Proteo o sia il mondo al rovescio“ (Proteus aneb svět vzhůru nohama)
I. Allegro
II. Largo
III. Allegro
– Koncert bez přestávky –
Gli Incogniti
Amandine Beyer, barokní housle & umělecká vedoucí
Helena Zemanová & Vadym Makarenko, housle
Marta Páramo, viola
Marco Ceccato, violoncello
Francesco Romano, theorba
Baldomero Barciela, violon
Anna Fontana, cembalo
Již mnoho let je nepřehlédnutelnou figurou a pro mnohé interpretačním vzorem na poli barokní hudby. Její nahrávka Sonát a Partit Johanna Sebastiana Bacha z roku 2012 je ověnčena mnoha mezinárodními cenami – Diapason d’Or, Editor’s Choice časopisu Gramophone, Choc de Classica de l’année, Prix Académie Charles Cross a dalšími. Svůj čas dělí mezi několik různorodých ansámblů: duo s Pierrem Hantaiem, Les Cornets Noirs, specializující se na italskou a německou hudbu 16. a 17. století, Kitgut Quartet, smyčcové kvarteto hrající na dobové nástroje, a Gli Incogniti, které v roce 2006 založila a s nímž také sesbírala největší počet trofejí. Vedle koncertní činnosti je další vášní Amandine Beyer učení. Od roku 2010 působí na Schola Cantorum Basiliensis ve Švýcarsku, učí na Escola Superior de Música e Artes do Espectáculo (ESMAE) v Portu a pravidelně vede mistrovské kurzy po celém světě (Francie, Tchaj-wan, Brazílie, Itálie, Španělsko, USA, Kanada).
Francouzský ansámbl Gli Incogniti založila v roce 2006 společně se svými přáteli houslistka Amandine Beyer. Inspirací se jí stalo umělecké uskupení Accademia degli incogniti (Akademie neznámých), které působilo v 17. století v Benátkách. Soubor od něj odvodil nejen svůj název, ale i liberální způsob myšlení, jenž se zrcadlí v zálibě ve všem neznámém, zvukových experimentech, hledání nového repertoáru a ve znovuobjevování „klasiků“. K takovým projektům patří například show The six Brandenburg Concertos ve spolupráci s taneční skupinou Rosas a B’rock Orchestra, která slavila úspěch v Berlíně, New Yorku, Paříži, Lisabonu či Hongkongu. Špičkovou kvalitu ansámblu dokládají koncerty v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, Wigmore Hall v Londýně, Oji Hall v Tokiu nebo na mezinárodních festivalech v Bostonu, Bergenu, Monte-Carlu, Montpellier či Ile-de-France. Soubor má na svém kontě patnáct CD ověnčených mnoha prestižními cenami: Cenou Gramophone, BBC Musical Choice, Diapason d’Or, Preis der deutschen Schallpattenkritik a dalšími. Právě nahrávky skladeb Antonia Vivaldiho – Čtvero ročních dob pro vydavatelství Zig-Zag Territoires a Il Teatro alla moda pro Harmonia Mundi – patří mezi ty nejúspěšnější. „Každá skladba na této nahrávce je drama plné charakterů, jež přicházejí, vedou monology, vstupují do konverzací,“ trefně vystihla Lindsay Kemp v časopisu Gramophone způsob uměleckého smýšlení souboru. Součástí aktivit Gli Incogniti je od roku 2017 program Academy pro mladé zájemce o interpretaci staré hudby a čerstvou novinkou sympatické členství v asociaci ARVIVA, jejíž členové se v rámci svých koncertních aktivit snaží o co nejšetrnější přístup k naší planetě. Gli Incogniti jsou podporováni DRAC Nouvelle-Aquitaine a regionem Nouvelle-Aquitaine.
„Jeden z mých nejlepších přátel, houslista a tanečník Olivier Fourés, mívá často o Vivaldim sny. Setkává se s ním vždy v Benátkách, Vivaldi spinká a něco žvatlá, a když se otočí, tak se Olivier probudí. Pro mne je toto příběh Vivaldiho! Mám pocit, jako by tady byl, aniž by tu opravdu byl. Vnímám jeho energii, představuji si všechny ty benátské balkónky, ptáky, lidi pod okny, vůni kostela, jeho každodenní práci s dívkami z Ospedale della Pietà. Vivaldi je pro mne magnetem, díky němuž se v mém životě udály a stále dějí nové věci ,aniž vím proč. Je amuletem, který mi přináší štěstí.“ (Amandine Beyer)
Ve čtvrtém festivalovém koncertu postavíme svět naruby. Nebojte se, nebudeme vás nutit cvičit prostná ve večerních róbách, ale podíváme se na dílo Antonia Vivaldiho optikou závěrečné skladby večera – Koncertu pro housle a violoncello F dur RV 544 s podtitulem „Il Proteo o sia il mondo al rovescio“. Jinými slovy uslyšíte Vivaldiho, který se tentokrát dívá na hudbu z nečekané perspektivy. Dokazuje to právě tento koncert, ve kterém lze prohodit party sólových nástrojů. V první větě stojí za povšimnutí rovněž violový doprovod, o němž Amandine Beyer říká, „že jí evokuje kovový rám zrcadla, který se odráží ve skle“. Stejně netradiční jsou i další sólové koncerty programu: Violoncellový koncert a moll RV 421 začíná atypicky téměř jako sonáta pro violoncello a basso continuo a Houslový koncert A dur RV 344, který se dochoval v proslulé Pisendelově sbírce v Drážďanech, zaujme svou lehce „pokřivenou“ intonací. „Celá tato skladba je kompletně potřeštěná. Trochu jako filmová hudba, jako nějaký western!“ říká o ní Beyer. Zajímavostí je, že slavný houslista Johann Georg Pisendel (1687–1755) do ní vepsal několik kadencí, nikdo ale neví, kam která patří, takže i sólistka večera si jedno místo „prostě vybrala“. Výjimečnou pozornost věnujme Houslovému koncertu e moll RV 278, nádherné skladbě, o které vlastně ani nelze mluvit jako o koncertu, protože orchestrální party jsou mnohem komplikovanější než part sólový. Působí spíše dojmem jakési barokní symfonické básně, s hudbou bouřlivou, v níž se pořád něco děje. RV 278 už spadá do poslední etapy Vivaldiho života, ve které někdy kolem roku 1729–1730 podniká se svým otcem cestu do Vídně a zřejmě se zastavuje i v Čechách. Koncert je, stejně jako komorní loutnové koncerty pro Jana Josefa z Vrtby (1669–1734), napsán na notovém papíru středoevropské výroby. Z této skladby uchvacuje zejména druhá věta s nádhernými zvukomalebnými plochami. Závěr je pak opět trochu bizarní, takže vlastně ani není poznat, že už je konec. Zajímavým bodem programu jsou Vivaldiho koncerty pro dva nástroje: již zmiňovaný Il mondo al rovescio, o kterém Beyer říká, že je „jako rozkývané bidýlko“, a Koncert g moll RV 517 v úpravě pro housle a cembalo. „Barva nástrojů byla pro Vivaldiho něčím mimořádně přitažlivým a ve svých skladbách s ní hojně pracuje. Když změníte obsazení ze dvou houslí na housle a varhany, či cembalo, skladba najednou úplně změní svůj charakter,“ říká Beyer. Vivaldi psal své dvojkoncerty většinou pro své žákyně v Ospedale della Pietà, které chtěl uvést do světa sólového hraní, nebo pro zvláštní příležitosti spojené s nějakým svátkem, to znamená s momenty, kdy měl k dispozici více peněz. Skladatelé v baroku byli zkrátka pragmatici. Program doplní dva půvabné koncerty čistě pro smyčcové nástroje s katalogovými čísly RV 114 a RV 128. První z nich nese prvky hudby francouzské, zejména díky tečkovanému rytmu, druhý je podle Amandine Beyer absolutně orientální hudbou. „V první větě mám pocit, jako kdybych seděla v tureckém vlaku,“ říká s úsměvem. Inu il mondo al rovescio!
