Menu
Texty vokálně instrumentálních skladeb ke stažení
Antonio Vivaldi (1678–1741)
In furore iustissmae irae RV 626
I. Árie „In furore iustissimae irae“ (V záchvatu spravedlivého hněvu) (Allegro)
II. Recitativ „Miserationum Pater piissime“ (Slitování nejsvětějšího otce)
III. Árie „Tunc meus fletus“ (Potom mé slzy) (Largo)
IV. Aleluja
Sonata a quattro C dur RV 801/RV Anh. 66
I. Largo
II. Allegro
III. Largo
IV. Allegro
Árie „Eja voce sonora laeti cantate“ RV Anh 59.29 (Ať hlučně píseň šťastná zní)
(novodobá světová premiéra)
Koncert pro flétnu d moll RV 431a „Il Gran Mogol“
I. Allegro
II. Grave supra il libro come stà
III. Allegro
Antonio Caldara (1670–1736)
Árie z oratoria Santa Ferma „Quell´usignuolo tempra il suo duolo“ (Ten slavík znásobuje jeho bolest)
František Jiránek (1698–1778)
Koncert C dur pro hoboj, smyčce a basso continuo v úpravě pro barokní příčnou flétnu v tónině D dur
(novodobá světová premiéra)
I. Allegro
II. Adagio (Cantabile v sólovém partu)
III. Allegro
Antonio Vivaldi
Salve Regina F dur RV 617
I. Salve Regina
II. Ad te clamamus (Allegro)
III. Eia ergo (Allegro)
IV. Et Jesum benedictum (Andante)
– Koncert bez přestávky –
Collegium Marianum
Jana Semerádová, flauto traverso & umělecká vedoucí
Lenka Torgersen, 1. housle
Eleonora Machová, 2. housle
Andreas Torgersen, viola
Philipp Comploi, violoncello
Jan Krejča, theorba
Ján Prievozník, kontrabas
Filip Hrubý, cembalo & varhanní positiv
Patricia Janečková, soprán
S orchestrem vystoupila poprvé ve svých deseti letech a na divadelních prknech sólově debutovala ve třinácti roku 2011 v roli Annie v Brittenově Kominíčkovi. Do škatulky „zázračné dítě“ a do povědomí veřejnosti se tato Slovenka narozená v Německu, žijící v Ostravě dostala v roce 2010 po absolutním vítězství v česko-slovenské televizní soutěži Talentmania. Mnozí ostatně stále vzpomínají na její provedení ústřední melodie z filmu Tenkrát na Západě Ennia Morriconeho. Od té doby z ní pod pedagogickým vedením Evy Dřízgové-Jirušové roste zpěvačka, která má za sebou koncerty v Rakousku, Německu, Portugalsku, Francii a na řadě mezinárodních hudebních festivalů v České republice a spolupráci s osobnostmi jako Adam Plachetka nebo Peter Dvorský. V roce 2015 debutovala v mozartovských rolích ve Státním divadle Košice a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Cameratou Janáček a dlouholeté umělecké pouto ji pojí s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. Se souborem Collegium Marianum se poprvé profesně potkala v roce 2017, kdy se představila v Händelově opeře Acis et Galatea. O tom, že jejímu hlasu interpretace staré hudby opravdu sluší, svědčí i absolutní vítězství v Concorso Internazionale Musica Sacra v Římě v roce 2016, které jí mimo jiné umožnilo účast na mistrovských kurzech pod vedením sólisty milánského Teatro alla Scala Renata Brusona. V současné době studuje zpěv na Ostravské univerzitě pod vedením Evy Dřízgové-Jirušové.
Umělecký život Jany Semerádové je spojen především se souborem Collegium Marianum, za jehož nevšedními dramaturgiemi hledejme právě její badatelskou činnost v oblasti barokní gestiky, deklamace a dobového tance. Pravidelně však spolupracuje i s dalšími špičkovými evropskými starohudebními ansámbly, jako Akademie für Alte Musik Berlin, Il Giardino Armonico nebo Il suonar parlante. Je rovněž vyhledávaným komorním partnerem, účinkovala v projektech Magdaleny Kožené, Sergia Azzoliniho, Alfreda Bernardiniho a mnoha dalších osobností tzv. „early music“. Vystudovala flétnu na Pražské konzervatoři a teorii a provozovací praxi staré hudby na Filozofické fakultě UK v Praze. Své vzdělání si dále rozšířila na Královské konzervatoři v Haagu a v oboru flétna získala docenturu na Hudební fakultě AMU v Praze. Její sólové nahrávky najdeme rovněž na labelu Supraphon. Je dramaturgem koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby a v současné době rovněž zasedá v Umělecké radě Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.
Soubor Collegium Marianum se svou uměleckou vedoucí Janou Semerádovou patří k průkopníkům provozování staré hudby u nás a k významným propagátorům české hudby 17. a 18. století, za což mu byla roku 2010 udělena Cena Mezinárodní hudební rady UNESCO. Svou pozornost zaměřuje nejen na díla koncertní, ale rovněž scénická. Díky tomu stojí za mnoha skvělými projekty ve spolupráci se špičkovými evropskými sólisty, režiséry, dirigenty či choreografy (Andrew Parrott, Simona Houda-Šaturová, Peter Kooij a další). Ukázkovým příkladem originality souboru je spolupráce s divadelním souborem Buchty a loutky, s nimiž uvedl loutkovou operu Calisto a půvabnou inscenaci Händelovy pastorální opery Acis et Galatea. Collegium Marianum pravidelně účinkuje na prestižních evropských hudebních festivalech: Oude Muziek v Utrechtu, Tage Alter Musik v Regensburgu, Bachfestu v Lipsku, Festival de Sablé ve Francii, Pražském jaru a dalších. Od roku 2008 spolupracuje s vydavatelstvím Supraphon, kde v rámci edice Hudba Prahy 18. století natočilo zatím osm kompaktních disků s hudbou Františka Jiránka, Jana Dismase Zelenky, Josefa Antonína Sehlinga a dalších českých autorů.
„Díla Vivaldiho žáků mohou někdy znít předvídatelně či šablonovitě. To však není případ Františka Jiránka. Originalita a virtuozita jeho fagotových a hobojových koncertů, líbeznost pomalých vět a typické synkopy v koncertech pro flétnu svědčí o vyzrálém stylu, v němž se snoubí italská zpěvnost s elegantní musique galante.“ (Jana Semerádová)
„Zpívat novodobou světovou premiéru je geniální a obohacující zároveň, protože neexistuje žádný interpretační vzor, který by mě nějak ovlivnil. Proto mohu s čistým svědomím říci, že předkládám vlastní pohled na věc. Vivaldiho hudba je tak nádherná, hluboká, neuvěřitelná! Mám radost a jsem vděčná, že mohu tímto způsobem přispět.“ (Patricia Janečková)
Šestý festivalový koncert nabízí hudbu Antonia Vivaldiho v kontextu jeho českých a italských současníků: Antonia Caldary (1670–1736) a Františka Jiránka (1698–1778). Antonio Caldara se stejně jako Vivaldi narodil v Benátkách, kde působil až do svých téměř třiceti let jako hudebník na volné noze. Jeho kariéra v tomto období je úzce spojena s bazilikou San Marco, jež svým způsobem konkurovala hudebním produkcím v Ospedale della Pietà. V roce 1699 odchází Caldara do Mantovy do služeb extravagantního vévody Ferdinanda Carla Gonzaga (1652–1708). Poté působil ve Španělsku ve službách Karla III. (1716–1788), v Římě a v poslední etapě svého života na císařském dvoře ve Vídni. Právě zde píše roku 1717 oratorium Santa Ferma. Život a kariéra Františka Jiránka vedou k významnému českému mecenáši Antonia Vivaldiho, hraběti Václavovi z Morzinu (1675–1737). „Jiránek se narodil na Morzinově panství v Lomnici nad Popelkou a od mládí sloužil u hraběcího dvora jako páže. Hrabě rozpoznal jeho hudební talent a poslal ho na dva roky do Benátek studovat hudbu u Antonia Vivaldiho, jenž byl Morzinův Maestro di musica in Italia. Po Morzinově smrti odešel Jiránek do Drážďan, kde se stal nejlépe placeným houslistou v kapele Heinricha Grafa von Brühla (1738–1763). Dožil se vysokého věku osmdesáti let,“ představuje osobnost Františka Jiránka Jana Semerádová. Vedle hudby těchto dvou autorů zazní samozřejmě i skladby Antonia Vivaldiho, a to jak vokální, tak instrumentální: Moteto In furore iustissmae irae RV 626, které Vivaldi zkomponoval během jednoho ze svých pobytů v Římě ve dvacátých letech 18. století, Salve Regina RV 617, jejíž jediný opis partitury na světě je uložen v Moravském zemském muzeu v Brně, a árie Eja voce sonora laeti cantate RV Anh 59.29 nalezená roku 2020, která zazní v novodobé světové premiéře. Její objevitel Eduardo García Salas o této skladbě říká: „V článku Emila Troldy v Hudební revue z roku 1915 jsem se dočetl o sbírce z kostela sv. Petra a Pavla v Mělníku. Ihned jsem se rozjel do Českého muzea hudby, kam byla sbírka přemístěna, a zde jsem v jednom ze svazků objevil tuto árii. Jde o přesnou kopii Chi mai d‘iniqua stella z opery Rosmira fedele RV 731, ale na latinský text, což byla v té době běžná praxe.“ Z instrumentálních čísel je mimořádně zajímavý Koncert pro flétnu d moll RV 431a s přízviskem „Il Gran Mogol“. Název si vymysleli Evropané, kteří tak označovali indické panovníky Mughalské dynastie. „Titul je spojován zvláště s jedním z největších Mughalů, Akkbarem Velikým, který vládl na konci 16. století. Tehdy také vznikl romantizující pohled na Mughalskou říši,“ říká Jana Semerádová. Tento „indický“ koncert je jediným dochovaným z kvartetu tzv. národních koncertů s názvy Il Gran Mogol, La Francia, La Spagna a L’Inghilterra. Poslední tři jmenované se ztratily, o existenci čtvrtého se vědělo díky zmínce v katalogu holandského knihkupce Nicolaase Selhofa z roku 1759. V roce 2010 byl objeven v pozůstalosti lorda Roberta Kerra (?-1746), který si tento koncert přivezl s největší pravděpodobností z Itálie ze své kavalírské cesty.
