Pavel Haas Quartet. Dnes šestinásobný držitel Ceny Gramophone se katapultoval do světové elity vítězstvími v soutěžích Pražské jaro a Premio Paolo Borciani v italském Reggio Emilia v roce 2005. Mezi další trofeje, které získal, patří dvě BBC Music Magazine Award, ECHO Klassik 2007, Diapason d’Or nebo účast v prestižním programu BBC New Generation Artists v letech 2007–2009. S violoncellistou Peterem Jarůškem jsme si povídali nejen o bolestech a radostech špičkového komorního souboru, ale hlavně o Smetanovi, Janáčkovi a „komorním uchu“.
Co znamená „mít komorní ucho“?
No… (přemýšlí) Přirovnal bych to k perifernímu vidění. Někdo ho má více vyvinuté, někdo méně. Někdo stojí v tunelu a dívá se jen před sebe. Když ale vidí periferně, více vnímá okolí, detaily, nuance, náznaky. Takto bych definoval komorní ucho. Smysl pro zvukový balanc, abyste nikde netrčel, nebo byl naopak málo. Prostě „vnímání“. Citlivé vnímání i minimálních detailů a toho, co se děje okolo.
Mnozí mají představu, že prim svým způsobem určuje charakter celého smyčcového kvarteta, že je nejdůležitějším článkem. Funguje to ale takto ve skutečnosti?
Když si vezmeme úplně prapůvodní kvarteto z klasicismu, kdy se tento tvar ustálil, tak to samozřejmě tak bylo. Prim byl jednoznačně melodický hlas, dominantní, violoncello plnilo funkci hlasu spodního a druhé housle a viola byly výplně bez většího přínosu. Postupem času se to ale začalo vyrovnávat, i když prim bude vždy nejdominantnějším článkem. Ale v zásadě je to v kvartetu rozloženo tak, že jsou dva ženské hlasy a dva mužské hlasy, housle jsou ženské, viola a cello mužské. Slyšel jsem takové jedno krásné přirovnání od Siegmunda Nissela, což byl druhý houslista legendárního Amadeus kvarteta. On řekl, že kvarteto je jako láhev vína. Violoncello je láhev, prim viněta – značka – a viola a druhé housle jsou víno uvnitř. A jedno bez druhého je nepoužitelné, nebo skoro nepoužitelné. Samozřejmě může být láhev bez viněty, ale už to zavání „fejkem“. Pravé víno dostává svou kvalitu až značkou. Cello to zase celé drží, nicméně prázdná láhev je také na nic. A víno rozlité na zemi je rovněž k ničemu. Všechno je propojeno. Takové poetické přirovnání. Číst celý rozhovor