Rozhovor exkluzivně na OperaPlus s Františkem Janoskou o umění improvizace, radosti z hudby a programu, který zazní na zahajovacím koncertě Lednicko-valtického hudebního festivalu 2020 !
Kam až sahá hudební historie vaší rodiny?
Jsme již šestou generací hudebníků. Tedy alespoň takto jsem to slyšel. Zda jdou naše hudební kořeny ještě dál, tím jsme se zatím příliš nezabývali. Co známe z vyprávění rodičů a prarodičů, tak naši prapraprapředkové před těmi šesti generacemi hráli na zámku Esterházyů v Galantě, stejně tak jako v Eisenstadtu působil Joseph Haydn. Což je v kontextu dneška velmi zajímavé, neboť aktuálně jsme rezidenčními umělci Schloss Esterházy právě v Eisenstadtu.
Jak se u vás hudba předává z generace na generaci?
V podstatě jsme se do hudebního světa narodili a nic jiného vlastně ani neznáme. Náš otec, strýc, bratranci, všichni se věnují hudbě. Když vidíte, jak doma celý den někdo cvičí a každý večer se obléká do koncertního oblečení, tak je to pro vás obrovská inspirace. Nikdo nás nikdy do hraní nenutil, všichni jsme chtěli být jako náš otec a všichni jsme se chtěli stát hudebníky. A naši rodiče nás v tom podporovali. Od malička nás posílali do hudebních škol. Nicméně to, co jsme se naučili doma, v rodině, se v žádné škole nenaučíte, ani na vysoké. To jsou takové triky, které se dědí z generace na generaci. Celý rozhovor