Festival 2020 se nezadržitelně blíží! Do začátku zbývá pouhých třicet osm dní, a proto startujeme tuto zbrusu novou sekci poutavým rozhovorem se zakladatelem a uměleckým ředitelem LVHF Jiřím Partykou! O čem bude letošní ročník? Jak festival vznikl? Jaká je jeho symbolika? A jak vidí Jiří Partyka jeho budoucnost?
Jakou cestu ušel festival za pět let své existence?
V roce 2016 jsme začínali dvěma koncerty, ale už tenkrát jsem cítil potenciál nově zrekonstruovaných jízdáren, že do budoucna mohou skýtat skvělé zážitky, což se také v dalších ročnících potvrdilo. Když si vzpomenu na druhý ročník, kdy hned na začátku festivalu přivedl Pavel Haas Quartet celý sál do euforie a končilo se koncertem s Jiřím Bártou a Kateřinou Javůrkovou s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín ve valtické jízdárně, to byly takové momenty, kdy jsem věděl, že v budoucnu festival určitě přitáhne posluchače. Nebudu zastírat, že těch, kteří festivalu v regionu zpočátku nepřáli, bylo více. Dnes se řekne Lednicko-valtický hudební festival a mnoho lidí už ví, že akce toho jména existuje. Stále sice musíme koncerty propagovat, ale už to není tak těžké, jako na začátku, kdy jsme museli do propagace vkládat opravdu velké úsilí i peníze.
Důvod, proč to bylo tak těžké?
Protože na jižní Moravě nebyla klasická hudba tolik uváděná, a tím i známá. Festival dle mého pomohl i místním poloamatérským souborům, za což jsem rád. Například města – konkrétně vím o Břeclavi – se začala zajímat, že existuje nějaký Břeclavský komorní orchestr, a věnují těmto iniciativám více pozornosti. Není to jen o LVHF, ale klasická hudba se celkově postupně vrývá lidem stále více a více do povědomí a víří se kolem ní alespoň trochu voda. Do té doby jsem neslyšel, vyjma kurzů staré hudby ve Valticích, že by sem přijelo nějaké zvučné jméno. Pocházím z Valtic, v Břeclavi mám rodiče, proto i když jsem byl mnoho let jako hudebník na cestách, věděl jsem, co se v kraji děje. Na třetí ročník přijela jména jako Musica Florea, Simona Houda Šaturová, Petr Nekoranec, to byly krásné momenty. Mám v hudbě rád emoce. Ohromně se mi například líbí zpěv Patricie Janečkové. Na našem youtube kanálu, kde jsme dávno předtím, než přišla koronavirová krize, začali jako jeden z mála festivalů streamovat koncerty, i tam slyšíte, jak je nekompromisně přesná v intonaci, projevu, její videa mají obrovskou sledovanost. Takže třeba ji, stejně jako Václava Hudečka, zvu na festival pravidelně a svým způsobem si těchto jmen velice vážím. Václav Hudeček se mnou festival vykopával, mám ho rád i jako člověka a jsem šťastný, že lidé začali i díky těmto osobnostem festival sledovat a podporovat. Číst dál