Zámek Mikulov

Již z konce 11. století pocházejí archeologické nálezy dokládající přítomnost menšího hradiště na mikulovském Zámeckém vrchu. Stavba sloužila pravděpodobně jako obraný bod střežící územní zájmy na nově vzniklé moravsko-rakouské hranici. Patrně z podnětu Přemysla Otakara I. nebo jeho bratra, moravského markraběte Vladislava Jindřicha, byl ve 13. století na vápencových útesech nad vsí vybudován kamenný hrad.

Roku 1249 postoupil moravský markrabě, pozdější král Přemysl Otakar II., Mikulov Jindřichovi z Lichtenštejna. Právě se jménem tohoto rodu, původem ze Štýrska, jsou spojeny středověké dějiny mikulovského hradu. Nejdochovanějším gotickým prostorem hradu je osmiboká kaple z roku 1380. Lichtenštejnům patřil Mikulov až do roku 1560, kdy jej získal na krátkou dobu rod Kereczényiů. Od roku 1575 byl v držení rodu Dietrichštejnů, v jejichž majetku zůstal až do konce druhé světové války. Za Františka kardinála Dietrichštejna (1570–1636) se strohá hradní pevnost Mikulov proměnila v reprezentativní renesanční knížecí sídlo.

Další zásadní přestavby zámeckého komplexu proběhly v 18. století, a to v důsledku zničujícího požáruroku 1719. V rámci rekonstrukce bylo přebudováno mimo jiné také původní barokní divadlo, které dodnes slouží jako historická knihovna čítající na 11 000 svazků vzácných knih.

Do dějin mikulovského panství se tragicky zapsala druhá světová válka. V samém jejím závěru během osvobozovacích bojů zámek 22. dubna 1945 opět vyhořel. Stavení bylo v 50. letech citlivě a s ohledem na původní barokní interiér restaurováno. Dnes zámecký komplex spravuje Regionální muzeum mikulovského regionu, které v něm zároveň také sídlí.

www.rmm.cz

Kapacita sálu 320 míst. Objekt není bezbariérový 
Parkování: v ulici Česká (placené) a v ulici Vrchlického (placené)

©LVHF