Lednicko-valtický areál je nepochybně krajinou ozvláštněnou mnoha loveckými zámečky. Jedním z nich je i Hardtmuthův Dianin chrám – Rendez-vous u Valtic postavený v letech 1810 až 1813. Svým provedením záměrně napodobuje římské triumfální oblouky. Nechybějí ani oslavné nápisy, kdy je možné na jižní straně číst v překladu: „Bohyni lovu Dianě a jejím ctitelům, kníže Jan z Lichtenštejna 1812“.
Na severní straně: „Tobě je zasvěcen tento dům, ó zářivá sestro Foibova a k tvé poctě, ať les nedotčen stále roste“.
Čtyři alegorické postavy denní doby. Reliéfní výzdoba od vídeňského sochaře Josepha Kliebera (jako i na ostatních stavbách) následně vypráví nejznámější příběhy o této panenské bohyni.
První kruhové reliéfy na jižní straně vyobrazuje Pana učícího zřejmě malého Apolla hře na rákosovou píšťalu syrinx.
Panova flétna nebo také syrinx je dechový hudební nástroj – aerofon. Skládá se z rákosových, třtinových, bambusových či dřevěných píšťalek sestavených do jedné řady. Zvuky z tohoto nástroje se vyluzují pomocí foukání na okraje otvorů píšťalek. Podle řecké mytologie hrává na flétnu bůh pastýřů a stád Pan.
Ve druhém kruhovém medailonu je zachycena odpočívající Diana, svírající v ruce stříbrný luk, sledována svým psem.
Na severní straně můžete nalézt naopak odpočívajícího boha Apolla majícího v ruce taktéž luk, i on je sledován věrným psem.
A několikrát zmíněnou bohyni Dianu hrající na píšťalu zvanou aulos.
Aulos je předchůdcem nástroje, který se nyní nazývá hoboj a byl nejdůležitějším dechovým nástrojem Řeků v celé jejich hudební historii, hrál roli téměř v každém segmentu jejich kultury, patřil k náboženským obřadům i hudebním soutěžím, divadelním představením nebo soukromým oslavám, hostinám a pohřbům.
Jedním z poselství zámečku je ale připomenout zřejmě tři nejvýznamnější mytologické příběhy spojené s Dianou. Na jižní straně tak můžeme obdivovat probíhající lov na kalydónského kance, který byl strašlivou nestvůrou, již bohyně Diana poslala do okolí řeckého města Kalydónu, aby potrestala krále Oinea za to, že jí zapomněl přinést oběť. Královský syn Meleager chtěl učinit řádění kance konec a vyhlásil lov, na který se sjeli rekové z celého Řecka, celá báje končí tragicky – smrtí všech hrdinů, a to nikoli zásluhou kance, nýbrž lidské ješitnosti a pýchy.
Druhý reliéf ukazuje příběh Aktaeona roztrhaného vlastními psy. Vynikající lovec Aktaeon jednou spatřil koupající se Dianu a rozhněvaná bohyně jej proměnila v jelena, aby se nemohl vychloubat, že ji viděl nahou. Jak už víme, následně ho uštvala vlastní smečka loveckých psů.
Začátek tohoto příběhu vytesal Klieber do podoby koupajících se nymf (další reliéf na severní straně), jež zakrývají nahou Dianu před zvídavým pohledem thébského lovce.
Třetím příběhem, na posledním čtvrtém reliéfu, je Arkasův lov na medvědici, do níž byla převtělena jeho matka Kallistó. Kallistó byla nejkrásnější dívkou řecké Arkádie a jednou z nejmilejších družek bohyně Diany. Když však ztratila svou panenskou čistotu s nejvyšším z bohů Jupiterem čili Diem, proměnila ji rozlícená Diana v medvědici. Po letech, když jí hrozila smrt z rukou jejího vlastního syna, lovce Arkase, ji vzal Jupiter na nebesa jako hvězdu (Medvědici). Lovecká tématika nechybí ani v reliéfu v centrální části stavby.
Děkujeme za text: Mgr. et Mgr. Daniel Lyčka
Foto: Archiv LVHF